Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Po polsku

Obsah

TURISTICKÝ OKRUH



Turistický okruh Teplickými skalami (5,9 km) je veden po modré značce a je velmi dobře označen. Navíc je doplněn patnácti panely naučné stezky. Ty jsou rozmístěny po celém okruhu a obsahuji nejen texty o historii objevováni skal a zajímavostech z rostlinné a živočišné říše, ale i velké množství fotografií a ilustraci. V následujícím popisu trasy záměrně neuvádíme většinu skalních útvarů, které jsou pojmenovány a na místě označeny orientačními šipkami. Některé názvy se traduji už od dob prvních návštěv turistů na přelomu 18. a 19. století. Všem názvům je společné, že se snaží vystihnout ve skalních tvarech konkrétní podoby a výjevy. K absolvováni okruhu Teplickými skalami byste si měli vyhradit asi tří hodiny.

Výchozím bodem k prohlídce Teplických skal je vstupní pokladna, která je otevřena denně v průběhu celé turistické sezony. Kromě vstupenek si zde můžete koupit i mapy, průvodce, pohlednice a drobné občerstveni. U pokladny je parkoviště a nedaleko zastávka vlaků na trati Teplice nad Metuji - Trutnov.
 

ZAJÍMAVÁ MÍSTA NA TRASE
U nynějšího vstupu do skal byl kdysi zavěšen na silné větvi zvonek na svoláváni průvodců a také nosičů" pro nemocné a pohodlné". TI byli za poplatek na nosítkách dopravováni skalami. Tuto službu vám už nyní neposkytneme - do království skal se musíte vydat pěšky. 

Ozvěna (1) - dřevěný altán na místě, ze kterého se střílelo z moždíře. Svahy protilehlého Lysého vrchu odrážejí několikanásobně zvuk. 

Střmen (2) - tak se jmenoval středověký strážní hrad, k jehož pozůstatkům s vyhlídkou musíte absolvovat strmý výstup po schodech a žebřících. Hrad byl postaven na vysoké skále uprostřed hlubokého pomezního lesa. Podstatná část hradu byla upravena ze skalního masivu. Také hradní věž tvořil upravený a otesaný skalní útvar s množstvím zářezů pro zasazováni trámů/ na nichž ležely dřevěné pavlače a můstky. 
Zakladateli hradu byli páni ze Skalice, kteří drželi také nedaleký hrad Adršpach a hrad Vízmburk. Své jméno získal Střmen podle jejich erbu, na němž byl vyobrazen třmen. Hrad byl založen pravděpodobně v polovině 13. století. Je uveden v Majestas Carolina Karla IV., jinak se ale v písemných pramenech uvádí výjimečně. Kolem roku 1362 držel hrad Střmen Tas z Rýzmburka. Po roce 1363 koupil Střmen Hynek z Dubé a z Náchoda. Páni z Dubé se jako majitelé hradu připomínají ještě k roku 1436. Jeho další osudy jsou ale neznámé. Obecně se soudí, že se dostal stejně jako Adršpach a Skály do rukou husitů a byl zničen ještě za husitských válek - nebo potom v roce 1447. V seznamu hradů, které byly tohoto roku Slezany vykoupeny a zbořeny, se ale neuvádí. 
Písemné prameny dokazuji, že stavebního materiálu bylo použito při stavbě obydli vesnice Třmeny, doložené poprvé roku 1606. Ves začala později užívat názvu Stegreifen, nyní Kamenec - součást Teplic nad Metuji. Dnes připomínají hrad Střmen jen otesané skalní stěny se zářezy po trámech a zbytky schodů. 

Skalní brána (3) s pamětní deskou připomíná návštěvu Johanna Wolfganga Goetha 30. srpna 1790. Na šikmé stěně Skalní brány, vlevo od cesty, vidíme vytesaný letopočet 1824 jako připomínku požáru, který tehdy zničil lesní porost a odhalil skalní město, dříve neznámé. Vpravo je vytesán letopočet 1755/ který dokládá dřívější návštěvy skal. V té době prohlídka skal končila 200 metrů za Skalní bránou, na Rozcestí pod Sekyrou. 

Okolí potoka mezi Sekyrou (4)Rozcestím u Skalní nevěsty (6) zde a na dalších místech v Teplických skalách můžeme vidět violku dvoukvětou. Je dobře prozkoumaným případem montánního až subalpinského rostlinného druhu, který se šiří i do nižších poloh, vázán vždy na relativně chladné mikroklima s vysokou půdní a mikroklimatickou vlhkostí.

Věž Hláska (5) nad chatou u Skalní nevěsty - širokou spárou/ která protíná její údolní stěnu přímo nad chatou, byl 5. července 1956 veden prvovýstup. Klasifikace této cesty je VIIIb a jako první ji vylezli Oldřich Kopal a Karel Cerman s druhy. Od Hlásky přes Malé a Velké chrámové náměstí byla v roce 1846 značným nákladem upravena cesta k Chrámu.

Velké chrámové náměstí (7) - zde můžeme spatřit dvě odlišná rostlinná společenství. Prvnímu dominuje měsíčnice vy trvalá, druhé je společenstvím kapradin, které jsou vázány na úpatí skal. Tato vazba nepochybně souvisí se zvláštními sněhovými poměry, lokálním prouděním chladného vzduchu a zvýšenou kondenzaci vodních par. Vyskytuje se zde papratka horská (v Teplickém skalním městě na několika místech). Jde tu o výraznou ukázku společenstva, které přísluší do nadmořských výšek nejméně o dvě stě metrů vyšších.

Skalní kaple (8) . V místech, kde se turistický chodník zatáčí doprava, se před vámi otevírá úzký skalní průchod. Těsně za jeho vchodem můžete po několika kamenných schodech vejit do Skalní kaple. Úzké chodby, jejich pravidelný směr a náVaznost, jsou názorným příkladem členěni skalních bloků v celých Teplických i Adršpašských skalách.

Skalní koruna (9) - tato věž patří spolu s Ledním medvědem k několika málo věžím, které byly v Teplických skalách zdolány již ve dvacátých letech minulého století. Prvovýstup na Skalní korunu (klasifikace VIla) uskutečnil 7. června 1927 Rudolf Kaden spolu s Fritzem Wiessnerem, který je známý svými krásnými prvovýstupy v Alpách i jiných horách. Původní výstup na Skalní korunu začíná spárou přímo z turistické cesty.

Chrám (10) se jmenuje soutěska v masivu Chrámových stěn, kde se na počátku století hrávalo pro turisty na flašinet. Masiv Chrámových stěn dosahuje výšky až sedmdesáti metrů.

Sfinga (11) - na tuto krásnou věž vystoupili již v roce 1947 Miroslav Jandáček a Miloš Lokvenc. Dodnes jde o vyhledávaný výstup. Prostranství mezi Chrámovými stěnami a Sfingou bylo již v 19. století nazváno Krakonošova zahrada.

Herinek (12) se jmenuje malá věžička po pravé straně cesty u Polárního trůnu asi 400 metrů za Chrámovými stěnami. K jejímu názvu se váže následující historka. Když se někdy v padesátých letech odhodlali místní horolezci k jejímu zdoláni, mysleli si, že ještě nebyla nikým vylezena. Po celkem lehkém výstupu (klasifikace III) je však čekalo překvapeni. Na vrcholu skály nalezli v papíře zabalenou kostru ryby. Někdo už vylezl skálu před nimi, a dokonce nahoře po výstupu posvačil. Dodnes není prvovýstupce této horolezci oblíbené věžičky znám, v horolezeckém průvodci je uváděna bez jeho jména. Jen název věže připomíná záhadný prvovýstup.

Skalní průchod (13) mezi Kancem a sousední věží je nejvýše položeným místem turistického okruhu. Rozcestí turistických cest pod Krakonošovým párátkem (14) . Zde odbočuje doleva zeleně značená stezka, která vede do Janovic. Pokud se po ní vydáte, můžete po půl kilometru odbočit doprava a po modré značce projít Roklinami nad Anenským údolím do Vlčí rokle.

Lední medvěd (15) je vysoká skála tyčící se vlevo nad turistickou cestou. Byla vylezena již v roce 1927 členy saského horolezeckého klubu "Empor". Jména prvolezců nejsou dodnes známa. Skalní průchod za Ledním medvědem byl roku 1864 uměle upraven, aby mohl být vytvořen velký turistický okruh. Částečné úpravy průchodů byly také provedeny v soutěskách Sibiře. Do té doby mohli návštěvníci Teplických skal dojít pouze k Chrámovým stěnám, kde tehdy prohlídka skal končila.

Sibiř (16) - úzké soutěsky mezi vysokými skalními masivy. Často se zde až do léta drží sníh. Ve stinné části rostou koberce mechorostů a na kolmých stěnách jsou jasně patrny tři vegetační stupně. Horní stupeň tvoří suchomilné a heliofilní společenstvo s vřesem, borůvkou a brusinkou. Druhy jsou totožné s lemy borů na náhorních plošinách. Střední stupeň odpovídá horskému stupni. Osidluje jej společenstvo s kapradinami a borůvkou, protože je tu vlhčí a ochlazené mikroklima, ale není zde extrémně dlouhý vliv sněhu hromaděného v rokli. Je tu také více světla. Dolní stupeň je vhodný pro nápadně chladnomilné rostliny. Vlivem dlouhodobé přítomnosti sněhu je zde i zkrácená vegetační doba. 

Za soutěskami Sibiře prohlídkový okruh Teplickými skalami končí. Stejnou cestou se vrátíte k vstupní pokladně.